Peříčkový týden aneb 'O tom, jak jsme se zapojili do sbírky Pomozte dětem'

Včerejškem skončil tzv. Peříčkový týden (22. - 28. 4. 2019), což je každoroční celorepubliková sbírka pro nadaci Pomozte dětem. Během tohoto týdne chodí po různých městech v republice dobrovolníci se žlutými tričky a kasičkami a vybírají příspěvky od anonymních dárců. Vybraná částka pak poslouží organizacím starající se o ohrožené a znevýhodněné děti. I pár z nás se letos zapojilo, prodávalo žlutá pírka a dobrovolničilo tak pro dobrou věc. Jaký pocit jsme si z toho odnesli? A byli lidé štědří nebo spíš ne?

Já sama za sebe musím říct, že zpočátku to pro mě byl docela zvláštní pocit někoho neznámého takto oslovit a doslova ho požádat o peníze. Žádnou podobnou zkušenost jsem z minulosti neměla a jelikož nejsem typ člověka, který se běžně baví s cizími lidmi, tak jsem se prvních pár minut vybírání necítila úplně se své kůži. Možná to bylo i díky tomu, že jsem měla hned ze začátku smůlu. První tři lidé, které jsem zastavila, přispět odmítli.

Díkybohu se na mě však štěstí brzy usmálo a s prvním úspěchem jsem nabrala novou motivaci. Po pár dalších oslovených lidech jsem se celkem rychle otrkala, nejen kvůli tomu, že jsem s sebou měla kamarádku Šárku (tímto jí děkuji), která mi pomáhala, ale hlavně kvůli myšlence, že je to pro dobrou věc. Ne všichni byli ochotni přispět, s čímž jsem počítala, někteří byli dokonce neslušní (naštěstí jen pár vyjímek), ale bylo i plno lidí, kteří do kasičky hodili víc, než bych čekala. 

Z toho jsem měla vždy strašnou radost, když se někdo takový našel a třeba i prohodil pár milých slov. 

Po nějaké době jsem už dokázala lidi odhadnout a zaměřit se tak na ty, u kterých byla větší šance, že by mohli být vhodnými kandidáty a vhodit do kasičky nějakou tu částku. Vždy jsem se ještě poradila se Šárkou, a když jsme viděly, že se dotyčný/á mračí, raději jsme ho/ji nechaly být. Naopak úsměv na tváři byl dobrým znamením. 

Za celou dobu vybírání jsem si stačila všimnout, že mnohem více peněžních příspěvků šlo od zástupců mladších generací, než od těch v pokročilém a důchodovém věku. Každopádně jsem za tuto zkušenost moc vděčná, stejně jako za možnost aspoň malinko pomoci dětem. Ráda se zapojím i příští rok. 

A aby to nebyl jen můj pohled na věc, přidávám i postřehy a názory Honzy, který vybíral s Janou v Klimkovicích, Anežky, která vybírala hned dvakrát a Kuby, který s sebou měl celou partu pomocníků.

Honza: "No jednoduše, bylo pro mě dost nepříjemné chodit a žebrat po lidech peníze. Ale tak byli lidi, se kterýma jsme pokecali klidně i deset minut na témata "Proč vybíráme?", "Kam peníze půjdou?", "Co mám za nemoc?" atd. Lidi, myslím, přispívali dost, někteří i víc než 50 Kč. Ale vždy se najde i to negativní, setkali jsme se i s takovými, kteří prostě přispět nechtěli a byli až otrávení tím, že jsme je oslovili. Výmluvy typu "My všechny jsme alergické na peří." nebo "Přispíváme dětem jinak." a tak podobně. A pak jeden pán řekl: "Já mám akorát tak na pívo"." 

Anežka: "Já jsem vybírala příspěvky pro Pomozte dětem dva dny, každý den na jiném místě. Měla jsem na sobě žluté triko, v kterém jsem byla nepřehlédnutelná. Z počátku mi bylo nepříjemné žádat lidi o peníze, byť jen o malou částku. Po chvíli jsem si ale uvědomila, že to dělám pro dobrou věc a hned to bylo lepší. Našla se spousta lidí, kteří moc rádi přispěli, a pokud dali více jak 50 Kč, odnesli si peříčkovou brož jako symbol lehkosti pomoci. Někteří lidé se mi vyhýbali, já je ale respektovala a do ničeho je nenutila. Vybírání peněz pro Pomozte dětem mě moc bavila, pomohla jsem dobré věci a také jsem se naučila nebát se komunikovat s náhodnými kolemjdoucími. Doufám, že jsem alespoň z části pomohla nadaci Pomozte dětem a příští rok opět ráda vyrazím do ulic." 

Jakub K: "Dne 24. 4. 2019 jsem v rámci Peříčkového týdne vybíral v CENTRU PRO RODINU A SOCIÁLNÍ PÉČI. Nabízel jsem tedy peříčka za 50 Kč. Tento způsob akcí se mi velmi líbí, protože se tím i já můžu zapojit a zúčasnit. Někteří lidé za námi chodili sami, jiní nás ignorovali a dokonce se mi stalo i pár takových případů, kdy i po oslovení někteří jedinci dělali, jako bychom tam nebyli. Doufám, že se tato akce bude konat i příští rok."

Kamila